16. 7. 2011
PROLOG
Dnes se píše 15. prosince 2001. Od posledního zápisu v této kronice již uběhlo více než 12 dlouhých let. Od té doby došlo k mnohým změnám v osadě, u jednotlivých kamarádů i v celé společnosti. Asi bude obtížné dávat dohromady všechny jednotlivé události tak, jak se udály chronologicky za sebou, proto se dotknu jen toho, co život osady nebo jednotlivé osadníky opravdu vážněji poznamenalo.
Společensko-politické změny, které započaly 17. listopadu 1989 se samozřejmě dotkly i nás samotných. Zdánlivá svoboda si však vyžádala svou základní daň, totiž nutnost starat se sami o sebe. Téměř všichni z nás přijali tuto základní filozofii bez obav a s novou situací se bez problémů vyrovnali. Někteří začali podnikat, někteří se vrhli do nových pracovních příležitostí, jiní se začali vzdělávat, někteří rezignovali.
V této době ještě osada T.O. Bílý Tesák byla oficielně vedena jako ČSOP - základna Častolovice. S nástupem nových pořádků však bylo jisté, že toto společenství již nebude mít dlouhého trvání, proto bylo rozhodnuto za uspořené peníze uspořádat velký vandr - autobusem do italských dolomitů. Tento vandr se uskutečnil v červenci roku 1992. Účast byla veliká, celá akce byla velmi povedená, ostatně fotky a diáky vypovídají lépe než-li slova, stejně jako vzpomínky účastníků. To však byla asi poslední veliká akce, která měla takovýto spontánní a hromadný ráz a kterou osada uskutečnila. Od té doby nastal určitý útlum života osady. Osadníci se scházeli již velmi sporadicky, zpravidla pouze na tradičním vánočním potlachu, případně v letních měsících, kdy u srubu trávili svou dovolenou. Na vandry se jezdí rovněž jen někdy a jenom někteří, zpravidla sami bez ostatních kamarádů z osady.
V červnu roku 1995 havaroval Tuleň se svým autem. Výsledkem bylo naprosto zdemolované auto, těžce poškozené tělo a mnohadenní bezvědomí. Díky jeho osobní vitalitě a pomoci Jany se mu po několika měsících podařilo vrátit zase do normálního života. Invalidka je jen "drobná daň", kterou bude do konce života splácet za svou nerozvážnost. Život přinášel i změny v osobním životě kamarádů. Znovu se oženil Indián, do stavu manželského vstoupil Palivec, Kapr, "svatební potlach" uspořádal Luboš, stav manželský okusil i Betlas a Mojma. A spolu se vstupy kamarádů do manželského života začali přicházet i potomci. Palivcovi do rodiny přibyl Jiříček, Lubošovi Vojta a Kaprovi Verunka. Potomci kamarádů, kteří se oženili již dříve buď mužní (Tuleňův Pavel či Sokolův Ondra) nebo se mění ve spanilé slečny (Sokolova Martina neb Leina Lenička).
Osada se v této době rozrůstá o nové mladé členy. Na jednom z vánočních potlachů byli za nové členy osady přijati Všeťa, Kamil a Tomáš.
Již na počátku devadesátých let se Sokol se svým otcem snažili vytvořit určitá pravidla pro využívání srubu. Jejich snaha však naprosto ztroskotala a z úst některých osadníků byli nespravedlivě nařčeni, že si chtějí srub přivlastnit. Na sklonku devadesátých let se stále stupňuje letargie osadníků, osadní život stále upadá a základem všech sporů je srub a starost o jeho opravy. V létě 1999 již Sokol jako šerif osady nevydržel letargii a rozhodl se k radikálnímu řezu. Svolal na podzim velký potlach, na němž se pokusil vyřešit stávající problémy rozkládající se osady a stanovit pevná pravidla pro její další činnost. Po těžko pochopitelném a nesmyslném hádání byla sice následují pravidla přijata, ale tento potlach spíše problémy prohloubil než urovnal a vyřešil.
Společensko-politické změny, které započaly 17. listopadu 1989 se samozřejmě dotkly i nás samotných. Zdánlivá svoboda si však vyžádala svou základní daň, totiž nutnost starat se sami o sebe. Téměř všichni z nás přijali tuto základní filozofii bez obav a s novou situací se bez problémů vyrovnali. Někteří začali podnikat, někteří se vrhli do nových pracovních příležitostí, jiní se začali vzdělávat, někteří rezignovali.
V této době ještě osada T.O. Bílý Tesák byla oficielně vedena jako ČSOP - základna Častolovice. S nástupem nových pořádků však bylo jisté, že toto společenství již nebude mít dlouhého trvání, proto bylo rozhodnuto za uspořené peníze uspořádat velký vandr - autobusem do italských dolomitů. Tento vandr se uskutečnil v červenci roku 1992. Účast byla veliká, celá akce byla velmi povedená, ostatně fotky a diáky vypovídají lépe než-li slova, stejně jako vzpomínky účastníků. To však byla asi poslední veliká akce, která měla takovýto spontánní a hromadný ráz a kterou osada uskutečnila. Od té doby nastal určitý útlum života osady. Osadníci se scházeli již velmi sporadicky, zpravidla pouze na tradičním vánočním potlachu, případně v letních měsících, kdy u srubu trávili svou dovolenou. Na vandry se jezdí rovněž jen někdy a jenom někteří, zpravidla sami bez ostatních kamarádů z osady.
V červnu roku 1995 havaroval Tuleň se svým autem. Výsledkem bylo naprosto zdemolované auto, těžce poškozené tělo a mnohadenní bezvědomí. Díky jeho osobní vitalitě a pomoci Jany se mu po několika měsících podařilo vrátit zase do normálního života. Invalidka je jen "drobná daň", kterou bude do konce života splácet za svou nerozvážnost. Život přinášel i změny v osobním životě kamarádů. Znovu se oženil Indián, do stavu manželského vstoupil Palivec, Kapr, "svatební potlach" uspořádal Luboš, stav manželský okusil i Betlas a Mojma. A spolu se vstupy kamarádů do manželského života začali přicházet i potomci. Palivcovi do rodiny přibyl Jiříček, Lubošovi Vojta a Kaprovi Verunka. Potomci kamarádů, kteří se oženili již dříve buď mužní (Tuleňův Pavel či Sokolův Ondra) nebo se mění ve spanilé slečny (Sokolova Martina neb Leina Lenička).
Osada se v této době rozrůstá o nové mladé členy. Na jednom z vánočních potlachů byli za nové členy osady přijati Všeťa, Kamil a Tomáš.
Již na počátku devadesátých let se Sokol se svým otcem snažili vytvořit určitá pravidla pro využívání srubu. Jejich snaha však naprosto ztroskotala a z úst některých osadníků byli nespravedlivě nařčeni, že si chtějí srub přivlastnit. Na sklonku devadesátých let se stále stupňuje letargie osadníků, osadní život stále upadá a základem všech sporů je srub a starost o jeho opravy. V létě 1999 již Sokol jako šerif osady nevydržel letargii a rozhodl se k radikálnímu řezu. Svolal na podzim velký potlach, na němž se pokusil vyřešit stávající problémy rozkládající se osady a stanovit pevná pravidla pro její další činnost. Po těžko pochopitelném a nesmyslném hádání byla sice následují pravidla přijata, ale tento potlach spíše problémy prohloubil než urovnal a vyřešil.
Dopis Šerifa Sokola osadníkům:
Ahoj kamarádi !
Chci poděkovat všem, kteří se dne 29. dubna 2000 zúčastnili pracovního potlachu na našem tábořišti „U kurníku“. Diskuse, která se zde rozvinula je prvním krokem na cestě k vyřešení problémů spojených s údržbou a využíváním srubu a v neposlední řadě i k znovuobnovení společenského chodu trampské osady. Chci poděkovat také těm, kteří druhý den brigádničili. Natřela se střecha srubu, která to potřebovala jako prase drbání, nové schody nahradily tu starou „shnilotinu“ a pár statečných se pustilo do nelehkého boje s bolševníkem. Byl proveden i generální jarní úklid vnitřku srubu, který byl navíc těžce zasviněn neznámým a nezvaným návštěvníkem. Tento vandal (či vandalové?) páchal svoji činnost jakoby nám všem na výsměch, pár dnů před naším příchodem a ještě si s sebou odnesl i několik „suvenýrů“ - 2 petrolejky, kotlíky a placku.
Proto všichni ti, kteří se potlachu zúčastnili - tedy většina všech osadníků se dohodla a odsouhlasila několik opatření pro zabezpečení srubu a stanovila pravidla pro jeho využívání osadníky a to individuálně nebo společně. V neposlední řadě by tato pravidla měla přispět i ke zlepšení komunikace mezi námi a k lepší informovanosti o dění na srubu. Nikdo nemáme patent na rozum a proto čas sám prověří, jak to všechno bude fungovat. Každý má stejnou možnost (pokud sám bude chtít) se vyjádřit k dále uvedeným pravidlům či vznést k nim svou připomínku. Tato vyjádření či připomínky budou projednány na společných akcích.
Všechna pravidla - byť sebedokonalejší - nejsou k ničemu, pokud každý jeden z nás nebude mít vůli k jejich respektování a dodržování. Vše záleží na „chtít a nechtít“ a na svobodném rozhodnutí každého z nás. Svou důležitou roli zde budou hrát i nepsaná pravidla, která by měl mít každý sám v sobě - pravidla přátelství a poctivosti. Věřím, že všechno naše konání povede k dobru věci. Že každý z nás, kdo přijede tábořit ke srubu ho najde uklizený, zabezpečený a vybavený základním materiálem a nářadím. Že pobyt na srubu bude příjemným a nezapomenutelným zážitkem i pro naše děti, rodinné příslušníky či dobré přátele. Věřím, že pak při odjezdu opustí srub v tom samém stavu v jakém ho našel, či snad ještě (byť i v maličkosti) vylepšeném. Věřím, že se budeme opět častěji vídat na společných akcích, ať to budou již potlachy, vandry či třeba návštěva nějaké hudební akce.
Všem Vám přeji suchou stezku a modrou oblohu.
A H O J !!!!!
Ahoj kamarádi !
Chci poděkovat všem, kteří se dne 29. dubna 2000 zúčastnili pracovního potlachu na našem tábořišti „U kurníku“. Diskuse, která se zde rozvinula je prvním krokem na cestě k vyřešení problémů spojených s údržbou a využíváním srubu a v neposlední řadě i k znovuobnovení společenského chodu trampské osady. Chci poděkovat také těm, kteří druhý den brigádničili. Natřela se střecha srubu, která to potřebovala jako prase drbání, nové schody nahradily tu starou „shnilotinu“ a pár statečných se pustilo do nelehkého boje s bolševníkem. Byl proveden i generální jarní úklid vnitřku srubu, který byl navíc těžce zasviněn neznámým a nezvaným návštěvníkem. Tento vandal (či vandalové?) páchal svoji činnost jakoby nám všem na výsměch, pár dnů před naším příchodem a ještě si s sebou odnesl i několik „suvenýrů“ - 2 petrolejky, kotlíky a placku.
Proto všichni ti, kteří se potlachu zúčastnili - tedy většina všech osadníků se dohodla a odsouhlasila několik opatření pro zabezpečení srubu a stanovila pravidla pro jeho využívání osadníky a to individuálně nebo společně. V neposlední řadě by tato pravidla měla přispět i ke zlepšení komunikace mezi námi a k lepší informovanosti o dění na srubu. Nikdo nemáme patent na rozum a proto čas sám prověří, jak to všechno bude fungovat. Každý má stejnou možnost (pokud sám bude chtít) se vyjádřit k dále uvedeným pravidlům či vznést k nim svou připomínku. Tato vyjádření či připomínky budou projednány na společných akcích.
Všechna pravidla - byť sebedokonalejší - nejsou k ničemu, pokud každý jeden z nás nebude mít vůli k jejich respektování a dodržování. Vše záleží na „chtít a nechtít“ a na svobodném rozhodnutí každého z nás. Svou důležitou roli zde budou hrát i nepsaná pravidla, která by měl mít každý sám v sobě - pravidla přátelství a poctivosti. Věřím, že všechno naše konání povede k dobru věci. Že každý z nás, kdo přijede tábořit ke srubu ho najde uklizený, zabezpečený a vybavený základním materiálem a nářadím. Že pobyt na srubu bude příjemným a nezapomenutelným zážitkem i pro naše děti, rodinné příslušníky či dobré přátele. Věřím, že pak při odjezdu opustí srub v tom samém stavu v jakém ho našel, či snad ještě (byť i v maličkosti) vylepšeném. Věřím, že se budeme opět častěji vídat na společných akcích, ať to budou již potlachy, vandry či třeba návštěva nějaké hudební akce.
Všem Vám přeji suchou stezku a modrou oblohu.
A H O J !!!!!
PRAVIDLA
DOHODNUTÁ NA POTLACHU DNE 29. DUBNA 2000
DOHODNUTÁ NA POTLACHU DNE 29. DUBNA 2000
1.) ZABEZPEČENÍ SRUBU
- do dveří bude zabudován nový zámek s novou FAB vložkou, k níž budou k dispozici pouze 3 klíče. Systém úschovy a půjčování klíčů je rozpracován v další části
- přes dveře bude zbudována závora, která bude zajištěna visacím zámkem (opět pouze 3 klíče). Tato závora bude překrývat dveřní zámek tak, aby jej nebylo možno bez odstranění závory odemknout
- vrchní okenice upravit podobným způsobem jako spodní - tedy vyztužit pásovinou s možností zajištění pomocí šroubu a matky
2.) ÚSCHOVA KLÍČŮ
- základní sadu klíčů bude mít v držení
„PALIVEC“ Jiří Holšan
Masarykova 204
517 50 ČASTOLOVICE
tel.: 0444-322540
- náhradní sadu klíčů bude mít v držení „ČOCHTAN“ Pavel Horák (správce osadní pokladny) - kontroly na „Kurníku“, údržbové práce, navážení materiálu ap.
- záložní sadu klíčů bude mít v držení „DĚDEK“ Miloš Janeček. Tato sada klíčů bude použitelná pouze v případě nouze nebo nedosažitelnosti Palivce nebo Čochtana
Existencí pouze 3 sad klíčů, z nichž použitelná bude pouze jedna, bude možno zajistit kontrolu nad jejich používáním. Tento systém by měl vyloučit současný nedobrý stav, kdy nikdo neví, kolik je vlastně klíčů a není přehled o tom kdo a kdy srub používá
3.) PRAVIDLA PRO UŽÍVÁNÍ SRUBU JEDNOTLIVÝMI OSADNÍKY
Vzhledem k předchozím ujednaným pravidlům a rozhodnutím bylo rovněž nutno vymezit přesná pravidla, podle kterých budou osadníci využívat srub. Tato jednotná pravidla by měla zavést pořádek v organizaci využívání srubu, vyloučit jeho poškozování a zamezit nežádoucím návštěvám cizích part či nežádoucích jednotlivců, po niž zůstává pouze nepořádek, rozbité nádobí, případně zdevastovaný srub a jeho zařízení.
Vlastní dohodnutá pravidla jsou následující:
=> klíče půjčuje pouze „PALIVEC“ Jiří Holšan. K tomu vede kalendář obsazení srubu. Z tohoto kalendář bude vždy zřejmé, kdy kdo na srubu byl.
=> klíče budou zapůjčeny pouze členům, kteří jsou uvedeni na přiloženém seznamu. „PALIVEC“ plně odpovídá za to, že nepůjčí klíče nikomu, kdo není na seznamu
=> mechanismus či organizace zapůjčování klíčů od srubu je následující:
- osobně, telefonicky nebo dopisem (pohled, koresponďák ap.) oznámí osadník „PALIVCOVI“ termín, kdy chce na srubu pobývat
- „PALIVEC“ zapíše osadníkovo jméno do kalendáře a současně může sdělit, zda v této době již na srubu bude někdo pobývat či nikoliv. Zároveň s tím si spolu dohodnou způsob a přibližný čas předání klíčů
- při předání klíčů si „PALIVEC“ s osadníkem dohodnou kdy a jak budou klíče navráceny
- osadník, který si půjčí klíče plně zodpovídá za pořádek ve srubu a okolí, stejně jako za případné škody na srubu nebo na zřízení. Při odchodu se přesvědčí, zda je srub řádně uzamčen a zabezpečen. Případné škody sám odstraní nebo je alespoň nahlásí „PALIVCOVI“.
- pokud si osadník s sebou přivede na srub i jiné osoby (přátele, příbuzné, známé ap.) odpovídá za jejich chování, případně i za jimi způsobené škody
PROSBA !
Během pobytu na srubu upravte své chování a jednání tak, aby nezavdalo žádnou příčinu ke stížnostem, případně k opatřením ze strany majitele pozemku. Nezapomínejte, že existence srubu je „na čestné slovo“.
Při odchodu zanechejte tábořiště v takovém stavu, v jakém byste si ho přáli nalézt při příchodu!
4.) TECHNICKÉ ZABEZPEČENÍ
Protože je nutno občas na srubu provádět a opravy byly dohodnuty následující termíny, kdy se osada sejde k provedení těchto prací.
- víkend okolo „čarodějnic“, tedy přelom dubna a května
- víkend v polovině října
Tyto pracovní potlachy budou předem upřesněny a oznámeny každému osadníkovi zvadlem. Je však nutno, aby s těmito termíny předem všichni počítali a předem si na ně rezervovali volno.
Pokud by se někdo nemohl některého pracovního potlachu zúčastnit (důvody mohou být prozaické - nemoc, osobní či rodinné důvody ap.) může své pracovní vypětí vybouřit i v jiném termínu, např. při pobývání ve srubu a to jakoukoliv prospěšnou činností - úklid okolí, hubení bolševníku, „udělání“ dřeva, drobné opravy ap. Výsledek svého snažení ohlásí osadník „PALIVCOVI“ při odevzdání klíčů od srubu.
5.) FINANČNÍ ZABEZPEČENÍ
Nic není zadarmo a protože materiál na opravu srubu a jeho zařízení (barvy, nářadí, topůrka, hřebíky, petrolej, cylindry k lampám ap.) je potřebný a je nutno ho zaplatit, bude činit příspěvek na opravy od každého osadníka 200,- Kč do osadní kasy. Protože v dohledné době jsou očekávány zvýšené výdaje (zabezpečení srubu ap.) je nutné tuto částku uhradit do 30. června 2000 buď osobně nebo např. poštovní složenkou na adresu:
„ČOCHTAN“ Pavel Horák
Zdelov č.p. 93
517 24 BOROHRÁDEK
Pokud vybrané peníze nebudou stačit, bude stejná částka vybírána na podzimním pracovním potlachu. Další peníze do osadní pokladny budou vybírány podle potřeby. Za hospodaření s těmito penězi je zodpovědný „ČOCHTAN“ - správce osadní pokladny.
- do dveří bude zabudován nový zámek s novou FAB vložkou, k níž budou k dispozici pouze 3 klíče. Systém úschovy a půjčování klíčů je rozpracován v další části
- přes dveře bude zbudována závora, která bude zajištěna visacím zámkem (opět pouze 3 klíče). Tato závora bude překrývat dveřní zámek tak, aby jej nebylo možno bez odstranění závory odemknout
- vrchní okenice upravit podobným způsobem jako spodní - tedy vyztužit pásovinou s možností zajištění pomocí šroubu a matky
2.) ÚSCHOVA KLÍČŮ
- základní sadu klíčů bude mít v držení
„PALIVEC“ Jiří Holšan
Masarykova 204
517 50 ČASTOLOVICE
tel.: 0444-322540
- náhradní sadu klíčů bude mít v držení „ČOCHTAN“ Pavel Horák (správce osadní pokladny) - kontroly na „Kurníku“, údržbové práce, navážení materiálu ap.
- záložní sadu klíčů bude mít v držení „DĚDEK“ Miloš Janeček. Tato sada klíčů bude použitelná pouze v případě nouze nebo nedosažitelnosti Palivce nebo Čochtana
Existencí pouze 3 sad klíčů, z nichž použitelná bude pouze jedna, bude možno zajistit kontrolu nad jejich používáním. Tento systém by měl vyloučit současný nedobrý stav, kdy nikdo neví, kolik je vlastně klíčů a není přehled o tom kdo a kdy srub používá
3.) PRAVIDLA PRO UŽÍVÁNÍ SRUBU JEDNOTLIVÝMI OSADNÍKY
Vzhledem k předchozím ujednaným pravidlům a rozhodnutím bylo rovněž nutno vymezit přesná pravidla, podle kterých budou osadníci využívat srub. Tato jednotná pravidla by měla zavést pořádek v organizaci využívání srubu, vyloučit jeho poškozování a zamezit nežádoucím návštěvám cizích part či nežádoucích jednotlivců, po niž zůstává pouze nepořádek, rozbité nádobí, případně zdevastovaný srub a jeho zařízení.
Vlastní dohodnutá pravidla jsou následující:
=> klíče půjčuje pouze „PALIVEC“ Jiří Holšan. K tomu vede kalendář obsazení srubu. Z tohoto kalendář bude vždy zřejmé, kdy kdo na srubu byl.
=> klíče budou zapůjčeny pouze členům, kteří jsou uvedeni na přiloženém seznamu. „PALIVEC“ plně odpovídá za to, že nepůjčí klíče nikomu, kdo není na seznamu
=> mechanismus či organizace zapůjčování klíčů od srubu je následující:
- osobně, telefonicky nebo dopisem (pohled, koresponďák ap.) oznámí osadník „PALIVCOVI“ termín, kdy chce na srubu pobývat
- „PALIVEC“ zapíše osadníkovo jméno do kalendáře a současně může sdělit, zda v této době již na srubu bude někdo pobývat či nikoliv. Zároveň s tím si spolu dohodnou způsob a přibližný čas předání klíčů
- při předání klíčů si „PALIVEC“ s osadníkem dohodnou kdy a jak budou klíče navráceny
- osadník, který si půjčí klíče plně zodpovídá za pořádek ve srubu a okolí, stejně jako za případné škody na srubu nebo na zřízení. Při odchodu se přesvědčí, zda je srub řádně uzamčen a zabezpečen. Případné škody sám odstraní nebo je alespoň nahlásí „PALIVCOVI“.
- pokud si osadník s sebou přivede na srub i jiné osoby (přátele, příbuzné, známé ap.) odpovídá za jejich chování, případně i za jimi způsobené škody
PROSBA !
Během pobytu na srubu upravte své chování a jednání tak, aby nezavdalo žádnou příčinu ke stížnostem, případně k opatřením ze strany majitele pozemku. Nezapomínejte, že existence srubu je „na čestné slovo“.
Při odchodu zanechejte tábořiště v takovém stavu, v jakém byste si ho přáli nalézt při příchodu!
4.) TECHNICKÉ ZABEZPEČENÍ
Protože je nutno občas na srubu provádět a opravy byly dohodnuty následující termíny, kdy se osada sejde k provedení těchto prací.
- víkend okolo „čarodějnic“, tedy přelom dubna a května
- víkend v polovině října
Tyto pracovní potlachy budou předem upřesněny a oznámeny každému osadníkovi zvadlem. Je však nutno, aby s těmito termíny předem všichni počítali a předem si na ně rezervovali volno.
Pokud by se někdo nemohl některého pracovního potlachu zúčastnit (důvody mohou být prozaické - nemoc, osobní či rodinné důvody ap.) může své pracovní vypětí vybouřit i v jiném termínu, např. při pobývání ve srubu a to jakoukoliv prospěšnou činností - úklid okolí, hubení bolševníku, „udělání“ dřeva, drobné opravy ap. Výsledek svého snažení ohlásí osadník „PALIVCOVI“ při odevzdání klíčů od srubu.
5.) FINANČNÍ ZABEZPEČENÍ
Nic není zadarmo a protože materiál na opravu srubu a jeho zařízení (barvy, nářadí, topůrka, hřebíky, petrolej, cylindry k lampám ap.) je potřebný a je nutno ho zaplatit, bude činit příspěvek na opravy od každého osadníka 200,- Kč do osadní kasy. Protože v dohledné době jsou očekávány zvýšené výdaje (zabezpečení srubu ap.) je nutné tuto částku uhradit do 30. června 2000 buď osobně nebo např. poštovní složenkou na adresu:
„ČOCHTAN“ Pavel Horák
Zdelov č.p. 93
517 24 BOROHRÁDEK
Pokud vybrané peníze nebudou stačit, bude stejná částka vybírána na podzimním pracovním potlachu. Další peníze do osadní pokladny budou vybírány podle potřeby. Za hospodaření s těmito penězi je zodpovědný „ČOCHTAN“ - správce osadní pokladny.
A teď ve stručnosti k uskutečněným vandrům.
V říjnu 1997 prošli vandrem Rychleby Sokol, Tuleň a Malý Jeff.
V létě 1999 vandr po vodě - spolu s Prckovou cestovkou jeli Tuleň s Pavlíkem, Čochtan a Luboš s Vojtou Ohři. Skvělá řeka, dobrá nálada, výborná parta. Z podzimka provandrovali kamarádi kraj kolem České Lípy (Blíževedly, Zahrádky, Sosnová). Byli tam Tuleň s Pavlem, Sokol s Ondrou, Bodlák, Ulínek a Malý Jeff. Opět povedená akce, která nepostrádala své humorné chvíle (hledání Ulínka na posedu pomocí mobilního telefonu ap.) V říjnu uspořádali Luboš s Prckem potlach ku oslavě svých čtyřicátin. Potlach se odehrál v Bušínově poblíž Zábřehu na Moravě. Veselé setkání kamarádů při dobrém moku a dobré muzice.
V únoru 2000 se uskutečnil príma zimní vandr po Toulovcových Maštalích. Byli tam Tuleň, Sokol + Ondra, Luboš a kamarádi Bodlák, Ulínek a Malý Jeff. Vandr byl skvělý. Po úvodním "důstojnickém" večírku spali Luboš a odřený Tuleň odděleně (nedošli). Následující den si Tuleň rozšlápl mobil. I přes tyto zádrhele se vandr vydařil.
V květnu 2000 oslavili Čochtan a Pedro své čtyřicáté narozeniny. Fůra muziky a dobrého pití bylo zdrojem skvělé nálady až do ranních hodin.
Během letního kempování na srubu jsme se jeli podívat s dětmi na Potštejn - Luboš s Vojtou, Palivec s Jirkou a Pedro. S příjemnou únavou v nohách bylo nádherné večerní posezení u ohně při kytaře.
V září 2000 jsme jeli na vandr po Orlických horách. Byl to vandr s účastí dětí. Byli tam Sokol s Ondrou, Prcek s Tomášem, Luboš s Vojtou, Hašek s Ivoškem a Malý Jeff s Ládíkem. Třetí den na pevnosti Hanička však došlo k rozdělení (Vojta přeci jen nevydržel pochodové tempo) a tak zatímco Sokol a ostatní pokračovali dále, Hašek a Luboš (oba s dětmi) se přesunuli ke Kurníku, kde strávili s Palivcem příjemnou noc. Ostatní sice zmokli, ale i oni byli s vandrem spokojeni.
Během roku 2000 byl srub několikrát vykraden. Ztratily se různé věci (totem, petrolejky, kůže, nádobí ap.), které však byly časem nalezeny v boudě jakýchsi puberťáků, kteří si ji chtěli těmito věcmi vybavit. Aby se to neopakovalo, byla udělána opatření k zabezpečení srubu (nové kvalitní zámky, závory, vložené mříže). Perfektní oprava rozštípaných dveří je chloubou Sokola, Čochtana, Tuleně a Luboše.
V létě 1999 vandr po vodě - spolu s Prckovou cestovkou jeli Tuleň s Pavlíkem, Čochtan a Luboš s Vojtou Ohři. Skvělá řeka, dobrá nálada, výborná parta. Z podzimka provandrovali kamarádi kraj kolem České Lípy (Blíževedly, Zahrádky, Sosnová). Byli tam Tuleň s Pavlem, Sokol s Ondrou, Bodlák, Ulínek a Malý Jeff. Opět povedená akce, která nepostrádala své humorné chvíle (hledání Ulínka na posedu pomocí mobilního telefonu ap.) V říjnu uspořádali Luboš s Prckem potlach ku oslavě svých čtyřicátin. Potlach se odehrál v Bušínově poblíž Zábřehu na Moravě. Veselé setkání kamarádů při dobrém moku a dobré muzice.
V únoru 2000 se uskutečnil príma zimní vandr po Toulovcových Maštalích. Byli tam Tuleň, Sokol + Ondra, Luboš a kamarádi Bodlák, Ulínek a Malý Jeff. Vandr byl skvělý. Po úvodním "důstojnickém" večírku spali Luboš a odřený Tuleň odděleně (nedošli). Následující den si Tuleň rozšlápl mobil. I přes tyto zádrhele se vandr vydařil.
V květnu 2000 oslavili Čochtan a Pedro své čtyřicáté narozeniny. Fůra muziky a dobrého pití bylo zdrojem skvělé nálady až do ranních hodin.
Během letního kempování na srubu jsme se jeli podívat s dětmi na Potštejn - Luboš s Vojtou, Palivec s Jirkou a Pedro. S příjemnou únavou v nohách bylo nádherné večerní posezení u ohně při kytaře.
V září 2000 jsme jeli na vandr po Orlických horách. Byl to vandr s účastí dětí. Byli tam Sokol s Ondrou, Prcek s Tomášem, Luboš s Vojtou, Hašek s Ivoškem a Malý Jeff s Ládíkem. Třetí den na pevnosti Hanička však došlo k rozdělení (Vojta přeci jen nevydržel pochodové tempo) a tak zatímco Sokol a ostatní pokračovali dále, Hašek a Luboš (oba s dětmi) se přesunuli ke Kurníku, kde strávili s Palivcem příjemnou noc. Ostatní sice zmokli, ale i oni byli s vandrem spokojeni.
Během roku 2000 byl srub několikrát vykraden. Ztratily se různé věci (totem, petrolejky, kůže, nádobí ap.), které však byly časem nalezeny v boudě jakýchsi puberťáků, kteří si ji chtěli těmito věcmi vybavit. Aby se to neopakovalo, byla udělána opatření k zabezpečení srubu (nové kvalitní zámky, závory, vložené mříže). Perfektní oprava rozštípaných dveří je chloubou Sokola, Čochtana, Tuleně a Luboše.